(publikováno v Hospodářských novinách,
2.1.2003)
Mám
za zlé čelným politikům této země, že v uplynulém desetiletí upevňovali
přesvědčení, že politické strany a občanská společnost stojí
v protikladu. Veřejný prostor patří všem, nejen zvoleným či vyvoleným
! K legitimnímu rozhodování patří též potřeba je na veřejnosti
obhajovat. Existence politických stran je pro otevřenou demokratickou
společnost podmínkou nutnou, nikoliv však postačující. Dalšími
parametry zprostředkování zájmů jsou otevřenost a expertní podpora.
V
zemích s delší demokratickou tradicí existují rozličné instituce.
které překlenují akademickou oblast a politiku, slouží jako zdroj
informací, koncepcí, nápadů pro rozhodování v oblasti veřejné správy,
vytvářejí multidisciplinární síť expertů a přispívají ke kultivaci
debaty o veřejném sektoru a artikulaci veřejného zájmu. Tyto instituce
mohou fungovat jako akademické, ale též jako podnikatelské, poradenské.
Bývají financovány z veřejných, ale též soukromých prostředků,
mohou mít formu komerční nebo neziskové organizace, či obecně prospěšné
společnosti.
Věnují
se rozličným prospěšným činnostem: otevírají
proces vytváření politiky veřejné diskuzi a odborné analýze, zprůhledňují
rozhodovací proces v legislativě i exekutivě, vyhodnocují, jak efektivně
podle jakých priorit stát hospodaří s veřejnými prostředky. Obecně
řečeno, překlenují oblast výzkumu a veřejných politik, podílejí
se na přípravě odborníků uplatnitelných v různých veřejných sektorech,
pomáhají
prosazovat
rozšíření prostoru pro nevládní a neziskový sektor a jeho finanční
nezávislost na státu.
To
vše bychom v České republice potřebovali.
Mezi
zájmovými skupinami a politiky je tu úzká a neprůhledná vazba. Jsme
malá země, všichni se znají a v případě potřeby si volají na mobil.
Nemají proto zájem, aby rozhodovací proces byl podroben systematické
a nezávislé analýze. Ostatně, čelní politici jsou přece nejlepší
odborníci, kteří ví nejlépe. Pravda, někteří z nich si vybudovali
odborné zázemí, ale širší grémia jako odborné komise stran či
stínové vlády se zatím příliš nepředvedly.
Zájmové
skupiny - hospodářská sdružení či odborové svazy - zřídka cítí
potřebu své zájmy podpořit odborným názorem, jak to bývá běžné
např. v Německu. I poměrně seriozní lobbisté žádné expertízy
nepotřebují, vystačí si s public relations.
Jsem
přesvědčen, že je tu naděje. Za poslední desetiletí u nás vyrostla
a na nejlepších školách se vyučila nová generace odborníků, kteří
chtějí přispět ke kompetentní a tranparentní veřejné politice v
naší zemi. Uvědomují si, že na tom záleží, jak obstojíme v budoucí
Evropě. Potřebu vybudovat a posílit nezávislé instituce zabývající
se veřejnou politikou totiž pociťuje řada sousedních zemí. A současné
reformní odhodlání druhé Dzurindovy vlády na Slovensku je mimo jiné
výsledkem předchozí práce právě takových institucí.
Akademická
pracoviště se potýkají s nedostatkem financí a na tenký led politicky
zaměřeného výzkumu se nehrnou. Kdo to tedy zaplatí ?
Nezávislý
výzkum politiky závisí převážně na zahraničních nebo veřejných
zdrojích (granty a veřejné zakázky), podíl domácích soukromých
zdrojů je zanedbatelný. Výzkum politiky patří mezi obtížně financovatelné
aktivity, o jejichž významu lze přesvědčit spíše velké grantující
nadace než jednotlivé dárce a sponzory.
V
nejbližší době se dosavadní výrazná podpora ze zahraničních soukromých
zdrojů bude snižovat a poroste význam veřejných fondů národních
i evropských (strukturální fondy, rámcové programy pro vědu a výzkum). Výzvou
pro nevládní a neziskový sektor je vybudovat grantové mechanismy pro
oblast politické analýzy z domácích soukromých zdrojů. Na Západě
bývá zvykem, že bývalí politici a čelní manažeři zaštiťují
tyto aktivity zejména v oblasti fundraisingu. Ti, kdo se starali o veřejný
zájem, tak činí i po odchodu do politického důchodu. U nás tak činí
zatím jen nemnozí. Snad se to brzy změní.
Jiří
Schneider
autor
je analytik (www.policy.hu/schneider)