Letošní pravidelná zpráva Evropské komise představuje bod zlomu v procesu rozšíření EU. Komise se rozhodla, že v příštím roce doporučí členským zemím EU variantu velkého rozšíření o 10 zemí v roce 2004, tzv. "Big Bang" neboli "velký třesk". Z tohoto důvodu letos zamhouřila obě oči a vydala všem kandidátům kromě Rumunska, Bulharska a Turecka v hodnocení jejich připravenosti na vstup do EU jedničku s hvězdičkou. V praxi to znamená, že kandidátské země musí do konce příštího roku zodpovědně uzavřít jednání o zbývajících kapitolách jako jsou například zemědělství a energetika. Nenastane-li něco nepředvídaného jako politický převrat anebo negativní referendum, tak se kandidáti stanou v roce 2004 členy EU a občané budou volit v červnu 2004 své zástupce do Evropského parlamentu. Teprve potom se bude již v rámci nově obsazené Evropské komise (ve které budou zasedat také komisaři z nových členských zemí) jednat o klíčových otázkách jako je budoucí rozpočet Evropské unie pro období 2006-2012 anebo výše strukturálních fondů pro nové členy.

Je pozoruhodné, že většina českých politiků a komentátorů se hlavně soustředila na hodnocení pozitivního znění samotné zprávy pro ČR. Dalekosáhlejší signál že skutečně dojde k velkému rozšíření v roce 2004, který Komise formulovala v dokumentu nazvaném "strategie rozšíření", však zatím zůstal bez hlubší odezvy. Pro Českou republiku letošní pozitivní pravidelná zpráva však znamená konkrétní výzvu. Uzavřít jednání o vstupní smlouvě je jedna věc, existující problémy však samotným vstupem do EU samozřejmě nezmizí.

Jako hlavní přetrvávající problémy Evropská komise označuje nedostačující boj s korupcí a hospodářskou kriminalitou, který bezprostředně souvisí s úrovní státní správy v kandidátských zemích. České republice přitom vytýkává chybějící zákon o státní službě, který by měl vnést profesionalitu, stabilitu a větší odpovědnost do úřednického stavu. Jádro problému však není v samotném zákoně (ten leží v podstatě připravený v šuplíku ministerstev práce a vnitra již deset (!) let), ale ve skutečnosti, že politickým stranám velice vyhovuje jeho absence při dosazování "svých" lidí na významné posty. Nepříliš známá skutečnost, že Evropské unie investovala v posledních letech víc než 150 miliónů Kč do ČR na přípravu nového a kvalitního zákona o státní službě, dává této otázce velice pikantní příchuť.

Ano, vstoupíme v roce 2004 do Evropské unie. Hurá. Ale kdo tam bude naše zájmy zastupovat, kdo bude chodit s kolegy v kabinetu českého komisaře, v Komisi, v Parlamentu, v Radě atd. na pracovní obědy, na odborná jednání, kdo bude shánět informace, kdo bude psát podklady pro jednání, kdo bude analyzovat návrhy nové evropské legislativy, kdo bude navrhovat a obhajovat české projekty financované ze strukturálních fondů? Kdo bude prosazovat evropskou politiku doma v ČR? Těchto lidí nebude zapotřebí deset anebo dvacet. Lidí kteří mluví aspoň třemi jazyky, mají slušné mravy a vystupování a navíc se vyznají ve spletitém fungování evropských institucí bude ČR potřebovat stovky. V Maďarsku a Polsku tento problém již dávno pochopili a podporují své lidi systémem stipendií a prémií ve státní službě. V praxi to pak znamená, že na prestižních vysokých školách, na významných konferencích a v samotných evropských institucích člověk běžně narazí na kvalifikované Poláky a Maďary. Potkat v tomto prostředí Čecha je však zatím pořád něco tak vzácného, jako potkat černocha na výletě na Sněžku.

Nejde o to, že by o práci v Bruselu anebo v české státní správě nebyl zájem. Na vysokých školách, ale i na jednotlivých ministerstvech dorůstá generace velice nadaných, zcestovalých a jazyky vládnoucích mladých lidí. Je nutné těmto lidem otevřít perspektivu atraktivního zaměstnání. V ČR však pro ně nejsou v dostatečném počtu ani stipendia, ani stáže, ani atraktivní místa na českých ministerstvech. Za této situace je těžké očekávat od těchto lidí loajalitu. Když jejich nástupní plat ve státní správě nepokryje ani náklady na bydlení v Praze, není divu, že mnoho lidí buď podlehne korupci anebo odejde do soukromého sektoru.