Posudky Evropské komise je možné přirovnat ke školní docházce. Studenti střední školy (kandidátské země) dostali maturitní vysvědčení. Většina žáků byla k maturitě připuštěna (včetně ČR), jeden se tam dostal s řeckou protekcí (Kypr) a méně prospěšní musí plnit úkoly ještě do roku 2007 (Bulharsko, Rumunsko). A Turci opět neudělali přijímací zkoušky. Vysvědčení je v zásadě pozitivní, kantor (Evropská komise) studenty chválí, ale neopomněl ani tentokrát upozornit na jejich slabé stránky. Adresátem jsou však především členské země EU, a ty si podobně jako každý rodič svůj vlastní kritický komentář jistě neodpustí. Nakonec ale studenta pochválí a vysloví gratulaci k úspěšné maturitě. Rodičům jde hlavně o to, zda student dělá řádně své domácí úkoly (přebírá legislativu EU), zda se ve škole připravuje na život (posiluje své instituce a zlepšuje chování úředníků) a zda nekrade (korupce). Česká republika se dříve s oblibou prezentovala jako premiant, dnes však může být ráda, že je schovaná v průměru. Přestože posudek Evropské komise vyznívá pro Českou republiku pozitivně (Komise výslovně vítá proevropskou orientaci nové české vlády), nejsou ještě překonány všechny překážky potřebné pro úspěšné rozšíření v roce 2004. Proto by nás v příštích týdnech a měsících neměly zarazit možné ostré reakce politiků z členských zemí EU a poslanců Evropského parlamentu k otázce naší připravenosti na vstup.

Rozšíření EU však není jen záležitostí připravenosti jednotlivých kandidátských zemí. V Irsku se bude 19. října 2002 konat již druhé referendum o Smlouvě z Nice, která obsahuje potřebné reformy EU. Komisař pro rozšíření Günther Verheugen zdůraznil 25. září před poslanci francouzského parlamentu, že opakované irské "NE" by mohlo rozšíření zpozdit, a podobně se vyjádřil i generální ředitel Evropské komise pro rozšíření Eneko Landaburu. Zatím tedy není čas na velké oslavy.

S vystavením posledního hodnotícího posudku se vztah kandidátských zemí k Evropské komisi podstatně změní. Doposud byla Evropská komise vnímána příliš často jako kantor, který vydává kandidátům pravidelná vysvědčení, jejichž hodnocení zemím nepřipadalo vždy dostatečně objektivní. Nyní se však z kantora stává partner a spojenec, který má zájem na tom, aby se z kandidátů staly rovnocenné členské země EU. Nejlépe to je vidět na aktuálním návrhu Evropské komise k výši budoucích členských příspěvků. Podle současného systému by platili čtyři nejbohatší kandidáti (Slovinsko, ČR, Kypr a Malta) do rozpočtu EU víc, než z něj získají zpět na strukturálních a zemědělských fondech. Komise proto žádá od členských zemí EU, aby novým členům poskytnuly v prvních třech letech členství kompenzační platby. Zatím není jasné, jak se tyto kompenzace mají vyplácet. Protože Evropská komise připravuje pro Evropskou radu nejen posudky kandidátů, ale i návrhy řešení finančních otázek souvisejících s rozšířením, potřebují kandidátské země pro své požadavky její podporu. Definitivní rozhodnutí o konečné podobě příštího rozšíření a o finančních podmínkách padne 24.-25. října 2002 na zasedání Evropské rady v Bruselu. Do konce roku pak musí být uzavřeny nejsložitější negociační kapitoly zemědělství a rozpočet. Je na dánském předsednictví EU, aby k těmto kapitolám vyjednalo společné stanovisko členských zemí. Proces rozšíření EU začal v roce 1993 v Kodani, a proto je pro Dány dokončení negociací otázkou prestiže. Podle cimrmanologické premisy lehké zapamatovatelnosti historických dat by pak vstoupilo velké rozšíření EU do učebnic jako proces z Kodaně (1993) do Kodaně (2002).

Za uhlazeným jazykem posudků se skrývá strohá skutečnost, že v kandidátských zemích existuje nadále celá řada nedořešených problémů, které se budou muset řešit již v rámci členství v EU. Jedná se především o problém korupce ve veřejné správě, nekompetentního a pomalého soudnictví, chybějící administrativní kapacity pro prosazování zákonů a o zhoubný politický vliv na státní správu. Všechny tyto otázky se bezprostředně týkají i České republiky a pravidelná zpráva na to opakovaně upozorňuje. Dosavadní změny a reformy byly prosazovány vládami v kandidátských zemích s motivací vstoupit do EU. Existují proto oprávněné obavy, že naléhavé otázky již nebudou po vstupu řešeny s dostatečnou důsledností. Problémy se pak budou muset řešit soudní cestou, což bude podobně jako pro současné země i pro nové členy velice nepříjemné. A nakonec je tu otázka českého referenda o vstupu do EU, která bude znít asi takto: "Chcete zůstat nadále ve škole, hrát si na studenty a dívat se z okna na vaše dospělé bývalé spolužáky, anebo se chcete po těch dlouhých letech ve školní lavici konečně poprat se skutečným životem?"