Kodaňský summit skončil úspěchem. Dánskému předsednictví se podařilo zakončit jednání se všemi deseti kandidátskými zeměmi a Evropská unie se tak může rozšířit ze současných 15 na budoucích 25 zemí v roce 2004. S Tureckem se začne jednat v roce 2004, Rumuni a Bulhaři budou moci přistoupit v roce 2007. Rozhodnutí o rozšíření je historicky mimořádně významná událost, která definitivně pomůže překonat poválečné umělé rozdělení Evropy na chudý Východ a na bohatý Západ.

Evropa přinesla ve dvacátém století sobě i světu dvě ničivé války, nenávistné ideologie, masové vraždění a holocaust. Po těchto zkušenostech budují Evropané pro dvacáté první století Evropu založenou na ekonomické prosperitě, sociálních jistotách, občanských svobodách, lidských právech a trvalém míru. Budoucí generace se o evropském úspěchu překonat sama sebe jednou budou učit ve škole: namísto rozdělené Evropy, spojované s trpkými slovy Jalta a Postupim, budou budoucí sjednocenou Evropu symbolizovat sympatická slova Kodaň a Atény.

Staří a budoucí členové unie nyní v klidu prostudují dojednané podmínky vstupu, sepíšou přístupní smlouvu, a tu pak slavnostním podpisem stvrdí 16. dubna 2003 v kolébce evropské civilizace: na aténské Akropoli. Členy nové evropské rodiny pak ještě čeká schválení velkého rozšíření v referendu. Pro mnoho z nich bude všelidové hlasování novou zkušeností. Doposud se o rozšíření jednalo na úrovni odborníků, po politické dohodě v Kodani je však každý občan vyzván k vlastnímu vyjádření. V podstatě se však ani nejedná o rozhodnutí pro anebo proti, spíše o všelidové potvrzení společného úsilí vstoupit do EU. Otázka bude znít asi takto: občané, zvolili jste si pro-evropské politické strany, vláda vyjednala vstup v rámci svých možností za co nejlepších podmínek a nyní tedy pojďte vstup stvrdit svým hlasem, který vám je ústavou daný. Bude to proto zvláštní referendum, ve kterém se předpokládá jen souhlas, nikoliv odmítnutí. Dopadne-li vše kladně, bude to skutečně znamenat znovuzrození Evropy, tak jak o tom v těchto dnech píše většina velkých evropských deníků.

Vzhledem k historickému významu kodaňské dohody je skutečně až dojemné, že my Češi v současné době diskutujeme o tom, zda 82 euro na hlavu je dostatečně dobrý výsledek našich vyjednavačů. S nevídanou "znalostí" evropské problematiky naházíme jablka, hrušky a masné krávy do jednoho pytle, spočítáme všechny jisté a nejisté dotace, vydělíme vše počtem obyvatel, a podle výsledného čísla si řekneme, zda nám ten vstup do EU za to stojí. Euroskeptici volají na poplach: bruselští byrokraté nás v Kodani ostudně ožebračili! Opozice v parlamentu nelení svolat mimořádnou schůzi, aby na základě zpráv z tisku (!) odsoudila naše vyjednavače za "mizerný" výsledek.

Proč hrajeme tak trapné politické divadlo? Vyjednané podmínky jsou dostatečně dobré a rozhodně lepší než jsme mohli čekat před Kodaní. V porovnání se státním rozpočtem jsou navíc diskutované dotace a kompenzace relativně malé. Význam prostředků z Bruselu nikdy nespočíval v jejich výši, ale v prioritách jejich používání. Tak například program Socrates financuje studentům studijní pobyty na vysokých školách v EU v takové míře, na kterou by ministerstvo školství nikdy nepřistoupilo. Mnoho výhod členství v EU proto nelze vyjádřit jen v penězích. Za nižší částkou z Kodaně stojí jasná fakta: nebudeme muset strážit vnější hranici EU, protože žádnou nebudeme mít. Nebudeme muset nákladně odstavovat jaderné elektrárny typu Černobyl. Díky relativně zdravé ekonomice se máme mnohem lépe než naši sousedé na Slovensku anebo v Polsku a budeme proto nadále atraktivní zemí pro zahraniční investice, které se výrazně podílejí na zvyšování naší životní úrovně. Kdo je s finančním obnosem z Bruselu nespokojen, musí si rovněž uvědomit, že částky jsou vyjednané na období tří let. Při dalším jednání o rozpočtu 2007-2012 bychom již měli sedět s vlastním hlasem u evropského stolu. Karel Čapek se kdysi v jednom svém fejetonu ptal, proč se my Češi stále zabýváme tím, co nemáme, místo toho, co máme. Pojďme proto před referendem mluvit o přínosech členství a jak jich nejlépe využít, místo toho, abychom marnili čas demagogickou diskusí, která nápadně připomíná propagandu komunistického režimu.

Pavel Černoch